Možnosti modelování se ScanTo3D

25.09.2024 - Natálie

ScanTo3D je nástroj pro všechny uživatele se surovými naskenovanými daty, která potřebují převést/přemodelovat na CAD model.

Často se setkáváme se zákazníky, kteří by si rádi nechali naskenovat díl 3D skenerem v domnění, že okamžitým výstupem bude objemový díl nejlépe ve formátu STEP. Avšak sken jako takový je pouhé mračno bodů, případně polygonální síť, kterou si lze představit jako množství plošek, nejčastěji ve tvaru trojúhelníku, které definují tvar povrchu dílu.

Jak tedy se skenem dále pracovat?

ScanTo3D je nástroj pro všechny uživatele se surovými naskenovanými daty, která potřebují převést/přemodelovat na CAD model. Jedná se o add-in aplikaci Solidworks Professional a Premium – to znamená, že je dostupná již od střední verze softwaru a její nástroje jsou zpřístupněny přímo v okně Solidworks.

Co od tohoto add-inu ScanTo3D (ne)očekávat?

Je-li na vstupu kvalitně zpracovaná síť, je možné se přiblížit k vytvoření CADu na kýžené téměř jedno kliknutí. Software sám při "automatickém modelování" povrch rozdělí na velké množství malých obecných plošek, které sešije.

Tento typ převodu skenu na 3D objekt je možné doporučit v případě, kdy se jedná o velmi nepravidelný díl (např. zubní implantát) určený pro rychlé prototypování, 3D tisk, popřípadě jako podklad při tzv. hybridním modelování.

U hybridního modelování slouží automaticky vytvořený CAD pouze jako hlavní, výchozí tvar dílu. Funkční a stěžejní části dílu jsou modelovány klasickými objemovými prvky jako jsou vysunutí, odebrání apod., viz obrázek níže.

Pro vytvoření výkresové dokumentace, např. strojních součástí, tento výstup není úplně ideální a čeká nás tím pádem kliknutí více.

Na rozcestníku "průvodce plošným modelováním" je možné se vydat cestou "řízeného modelování", kdy add-in zvládá vymodelovat základní tvary jako rovinu, válec, kouli nebo dokonce i B-splajn. Uživatel softwaru však musí zadat, jaký tvar a kde má být vytvořen. Má tak daleko větší přehled o tom, co mu pod rukama vzniká a z kolika dílčích rovin se díl bude skládat.

Důležitá je příprava. Před samotným klikáním dílčích ploch, software sám rozeznává křivost povrchu a barevně si ho dle typu křivosti rozřadí viz obrázek. Mnohdy je nutné do tohoto procesu zasáhnout v podobě specifikování citlivosti automatického rozpoznání, popř. ručně doplnit a barevně sjednotit oblasti, které budeme chtít řešit jako celek.

Výsledkem "řízeného modelování" budou proložené roviny (nastíněno na obrázku níže, s kterými již lze dále pracovat v Solidworks záložce "Plochy". Lze je kombinovat např. s plochami vytvořenými ze skic, uplatňovat na ně oříznutí/prodloužení povrchu, a poté také jeho sešití, což nás v konečném důsledku přivádí k vytvoření objemového dílu.

Mojí nejoblíbenější součástí add-inu ScanTo3D je funkce "průvodce křivkou", konkrétně její část tvorby řezů. Řez je možné definovat pomocí libovolné roviny a bodu, jímž je udána vzdálenost této sekce. V daném místě vzniká 3Dskica tvořená splajny, kterou lze použít jako konstrukční geometrii k přesnějšímu kreslení v jiné skice. Zároveň ji je možné rovnou vysunout v podobě ploch, ale zejména také objemu, který je přívětivý pro svou jednoduchost použití a na který je většina uživatelů Solidworks zvyklá.

Na dalším obrázku je zobrazena 3Dskica (světle šedý splajn), vysunutí do plochy (zeleně) a objemové vysunutí (tmavě šedě).

U velmi komplikovaných geometrií mohou být užitečné vícenásobné řezy sloužící jako základ pro tvorbu hraničních povrchů.

A kterou cestu tedy použít?

Záleží na uplatnění dílu. Pokud chci díl jen lehce upravit, postačí mi automatická tvorba ploch/vytvoření objemu. Potřebuji-li výkresovou dokumentaci a jsem zdatný v práci s plochami, mohu použít řízené modelování. Pokud se plochám chci vyhnout, volím volbu řezů. Je-li součást velmi obecného tvaru, kde si ani řízené modelování neporadí, jdu cestou vícenásobného řezu.

A výsledek může vypadat třeba takto:

Autor článku: Natálie